Hrdinové mezi námi
I v dobách před covidem, kdy jsme se běžně potkávali v kancelářích, se úplně v tichosti bez kamer a mediálního humbuku odehrávala velká hrdinství mnohých našich kolegů. Dlužno říci, že ani zmiňovaný covid naše hrdiny nezastavil. A o kom je řeč?
O dobrovolných dárcích krve. Letos se sice nemůžeme potkat u společného darování, ale ocenit naše kolegy rozhodně můžeme.
Jsme hrdí na to, kolik dárců mezi námi v innogy je a kolika lidem jejich krev, plazma či bílé krvinky zachránily život.
Motivoval mě odznáček s kapkou krve
Zdeňka N., lektorka Akademie z innogy Zákaznických služeb, má za sebou 96 odběrů. Zhruba 15 let dává krev i plazmu, je v registru dárců kostní dřeně. Jako dítě ji inspirovala maminka a babička, obě aktivní dárkyně. Motivací pro ni byl odznáček s kapkou krve a chtěla ho mít také. Sama tvrdí, že to bylo přirozené, že rodinné vzory zafungovaly. Navíc po zjištění, že má vzácnou krev B-, byla její motivace darovat ještě větší. „Chci pomáhat. Tohle je nejméně, co mohu pro někoho udělat. Stojí mě to hodinku, dvě a za to dám člověku život. Pokaždé odcházím s příjemným pocitem a úsměvem, že kousek mě někomu pomůže,“ shrnuje Zdeňka.
Honza H., analytik úseku reklamací a požadavků, se stal dárcem právě díky hromadné akci innogy a přiznává, že bez této aktivity zaměstnavatele by se asi dárcem nestal. Daruje převážně plazmu a krevní destičky. Má za sebou již 24 odběrů a také je v registru dárců kostní dřeně.
„Velice se na každou návštěvu krevního centra těším, a pokud to ještě někomu pomůže, tak je to radost dvojnásobná,“ říká Honza a dodává: „Zároveň si krevním rozborem ověřím svůj zdravotní stav. Když mi pustí žilou, cítím se lépe než před samotným odběrem 😊.“
184 odběrů
Honza M., specialista řízení provozu úseku kontaktního centra začal darovat v roce 2008. Jeho krevní skupinou je 0+, což znamená, že tuto krve mohou dostat všichni, kteří mají faktor +. Naopak Honza může přijmout pouze 0+ a 0-. Po celou dobu je bezplatným dárcem: „Dnes mám za sebou 184 odběrů, z toho jsem daroval převážně krevní plazmu 167x, plnou krev 13x, krevní destičky 2x a bílé krvinky 1x.“
Darování bílých krvinek je speciální disciplína dárcovství, Honza dodává: „Můj zážitek s darováním bílých krvinek, potřebných pro lékařský zákrok pacienta, byl velmi silný. Jednalo se o velmi rychlou akci, kdy mi volali z krevního centra, že jsem vhodným dárcem pro potřebného pacienta a zda bych mohl následující den přijet. Samozřejmě jsem byl pro. Samotný odběr probíhá jinak než darování krve (5 minut), nebo plazmy (45 minut), u odběru bílých krvinek je použit jiný přístroj a dárce má napíchnuty obě ruce. Samotný odběr trval zhruba 1,5 hodiny a ihned po skončení byly bílé krvinky odvezeny k zákroku potřebnému. Byl to fajn pocit!“
Impulsem byla nemoc synovce
Bára Š., analytik úseku vymáhání pohledávek, daruje už 25 let. Jejím impulsem pro darování byla nemoc synovce: „Ve čtyřech letech onemocněl leukémií a jak tak probíhala jeho léčba, uvědomila jsem si, že darování je jedna z možností, jak podobným pacientům pomoct. Léčba byla naštěstí úspěšná a ze synovce je dnes zdravý, dospělý chlap jak hora.“
Také vzpomíná na velkou inspiraci v podobě jejího tatínka, který měl neobvyklou krevní skupinu, a proto byl vyhledávaným dárcem: „Darovával krev odjakživa, v době VŠ studií si takto přivydělával a pokračoval i v pozdějším věku. Pamatuji si, že nám jako dětem vyprávěl, jak moc dobré svačinky mu po odběru dávali, dokonce prý bylo v nabídce i červené víno!“
Na závěr Bára dodává svůj postřeh ke známým nevolnostem, které postihnou snad každého dárce: „Za ta léta jsem si všimla rozdílu mezi tím, když se udělá nevolno ženám a když mužům. Dámy klidně nevolnost přiznají a nechají se sestřičkou zachránit. Pánové se snaží dělat hrdiny, a i když už je to na nich vidět, trvají na svém, že je všechno v pořádku. Chudáci sestřičky potom ty chlapy jako hora zachraňují od pádů a třeba i zvedají ze země.“
