Pomlázka měla zajistit svěžest na celý rok
Velikonoční neboli svatý týden připomíná příběh zatčení a umučení Ježíše Krista. Už druhý rok budeme muset Velikonoce kvůli koronaviru trávit pouze v kruhu nejbližší rodiny. Současná situace a omezení se dotýkají i nejznámějšího a nejrozšířenějšího lidového zvyku, kterým je chození na koledu s pomlázkou na Velikonoční pondělí. Odkud se ale tato tradice vlastně vzala?
Pojmenování pomlázka pravděpodobně pochází od slova pomladit. Šlehání čerstvou zelenou větvičkou mělo zajistit po celý rok svěžest. Tento zvyk se vztahuje patrně již k pohanským dobám, kdy byly Velikonoce původní oslavou příchodu jara. První ověřené písemné zprávy pak máme zhruba z poloviny 14. století, kdy se o pomlázce i polévání vodou zmiňoval ve svých pražských kázáních rakouský kazatel Konrád Waldhauser.
O pomlázkách hovořil ve svých velikonočních kázáních i známý Jan Hus, podle něhož v některých krajích mrskají ženy pruty na Velikonoční pondělí své manžele a muže obecně a ti jim to druhý den oplácejí. Husitský teolog a zvolený arcibiskup kališnické církve Jan Rokycana pak o několik desítek let později, kolem poloviny 15. století, psal o tom, že se dívky s pacholky „pomlázejí a mrskají“ o velikonočních hodech.
V té době býval pomlázkou svazek čerstvých vrbových proutků, jejichž magická síla měla být šleháním přenesena na člověka. To až později se začaly proutky splétat do pomlázek. Na rozdíl od současnosti, kdy jsou téměř bez výjimky pomlázkou šlehány pouze ženy a dívky, se tehdy lidé vyplácely navzájem bez rozdílu pohlaví. Symbolicky byl šlehán i dobytek, aby nekopal, byl zdravý a dobře sloužil v hospodářství.
Velikonoční koledování, při kterém byli koledníci tradičně odměňováni především malovanými vajíčky a kraslicemi, nabírá krajově rozličných podob. Například na Královéhradecku vyšlehaly ženy své muže už na Velký pátek. Především na severovýchodní Moravě a částečně na Valašsku je pomlázka spojena i s tzv. obléváním, tedy poléváním studenou vodou.
Stejně tak se liší i pojmenování samotné pomlázky. V českých a moravských nářečích se jí říká například hodovačka, mrskačka, sekačka, šlehačka, švihačka, houdovačka, dynovačka, binovačka, žíla pamihod, pamihod, pamihoda, tatar, kantár, metla, kyčka, karabáč, korbáč, mrskut, namrkskut, čugár, šlerkust nebo šmigust.
Různé jsou i způsoby zaplétání proutků a zdobení pomlázky. Nejčastěji se používá 6 až 12 vrbových proutků. Většinou by jich měl být sudý počet, ale není to podmínkou. Podle tradice by měla být pomlázka upletena na Bílou sobotu, kdy ženy a dívky barví velikonoční vajíčka. Po upletení by měl koledník svou pomlázku ozdobit pouze jednou bílou stužkou. Další barevné stužky pak přidávají ženy, které muž pomlázkou vyšlehá.
