Věra Míšková: Nadace by mohla oceněným scénářům pomáhat i na jejich další cestě na filmová plátna
FILMOVÁ NADACE, založená v roce 2006, představuje společný projekt energetické firmy innogy, České televize a Barrandov Studio. Cílem nadace je podporovat českou hranou filmovou tvorbu, a to především prostřednictvím scenáristické soutěže. Nadace má za sebou devatenáct sezón, v roce 2024 byl dokončen dvacátý film realizovaný s podporou nadace – snímek Mord Adama Martince. Na festivalu v Karlových Varech, kde byl uveden v hlavní soutěži, obdržel Zvláštní uznání poroty. Filmy podpořené nadací také mnohokrát bodovaly v tuzemských cenách Český lev. O významu nadace pro současnou českou filmovou tvorbu jsme si povídaly s filmovou publicistkou Věrou Míškovou.
Filmová nadace vznikla, aby vyzdvihovala původní české scénáře a také jim pomáhala na cestě k realizaci. Domníváte se, že v době, kdy vznikla, byla v českém prostředí potřeba?
Naprosto. Nadace vznikla v době, kdy se hodně mluvilo o krizi scenáristiky, kdy ti nejlepší scenáristé měli svá vrcholná díla za sebou a velmi těžko se hledaly nové talenty. A právě k tomu nadace přispěla velkým dílem. Najednou tu bylo místo, kde se scénáře shromáždily a hodnotili je nezávislí a erudovaní lidé. To si, myslím, do té doby nebylo. I tehdy měli tvůrci možnost žádat o podporu u Státního fondu kinematografie, ale ten zdaleka ještě tehdy nefungoval tak jako v současnosti. A udělat si představu o tom, kdo tady píše scénáře a jakou mají kvalitu, bylo obtížné.
Scenáristická soutěž byla zpočátku vyhlášena pro filmové povídky a scénáře bez jakéhokoli rozdělení, v průběhu let se definice soutěžních děl několikrát měnila. Později přibyla kategorie pro mladé tvůrce, Hvězda zítřka, která se udílí od roku 2018. Jak moc byla podle vás v té době potřebná?
Myslím, že o potřebě přidat kategorii vědí nejlépe ti, kdo se tak rozhodli. Z mého pohledu není zase až tak podstatné, jde-li o velmi mladého a debutujícího tvůrce nebo o někoho už zkušeného. Ale určitě je fajn, že mladí tvůrci, pokud v této ceně uspějí, dostanou finanční injekci. Jistě je pro ně povzbuzením nebo jim pomůže na určitou dobu, aby mohli v klidu pracovat. A svůj talent třeba ještě posunout.
Měla by nadace nějak měnit podobu své scenáristické soutěže – třeba v souvislosti se změnami v audiovizuálním průmyslu, kde je patrný odklon od výroby filmů pro kina směrem k televizím, resp. VOD platformám? Nebo spatřujete význam nadace nadále spíše v podpoře filmů pro „velké plátno“?
Myslím, že by bylo fajn, kdyby dále pomáhala filmům určeným primárně pro velké plátno. Nechci být moc pesimistická, ale obávám se, že přichází soumrak kin a kinosálů. V této souvislosti se domnívám, že by se nadace mohla posunout v tom, aby oceněné scénáře někdo dále sledoval a dramaturgicky jim pomáhal v cestě k dalším verzím. Aby se jejich kvalita a samozřejmě pak i kvalita konečného filmového díla zvyšovala. V současnosti, zřejmě i vlivem poptávky televizí po minisériích a podobných formátech, vypadá český celovečerní film tak, jako by šlo o první díl nějaké série či seriálu. Postavy jsou často jen „nahozené“, čekáme u nich další vývoj, jenž ale nepřijde. Je to hendikep, který ovlivňuje právě ta ohromná nadprodukce sérií a seriálů.
Jaké ze snímků podpořených za téměř 20 let nadací patří k těm, které by neměly být zapomenuty nebo vy sama je považujete za kvalitní či nějakým způsobem přesahující běžnou produkci? Zástupci nadace při vyhlašování letošních výsledků zmínili třeba Domácí péči, Kobry a užovky nebo Šarlatána s jejich četnými úspěchy u diváků i odborníků.
Za sebe bych přidala Teroristku Radka Bajgara jako fantastickou příležitost pro Ivu Janžurovou, která ji dokonale využila. A nemůžu pominout snímek Petra Václava Il Boemo, protože to byl opravdu velký film. Dostal se do hlavní soutěže na filmovém festivalu v San Sebastianu, Vojtěch Dyk podal fantastický výkon a chtěla bych doufat, že i skladatele Josefa Myslivečka film dostal do většího povědomí české společnosti.
Připravila Markéta Horešovská pro www.filmovanadace.cz, foto archiv Věry Míškové.
